Kineziotaping

Tejpování, neboli kineziotaping, je podpůrná terapeutická metoda využívaná v rehabilitaci k ovlivnění funkce pohybového aparátu a k podpoře přirozených regeneračních procesů těla. Pracuje s pružnými tejpy na bavlněné bázi, které svou strukturou a elasticitou odpovídají vlastnostem kůže. Díky tomu neomezují přirozený pohyb a umožňují tělu reagovat vlastním způsobem.

V terapeutické praxi existuje několik druhů tejpování, které se liší svým účinkem i cílem aplikace. Tejpování může ovlivňovat svalové napětí – sval buď uvolnit, nebo naopak aktivovat, podpořit prokrvení tkání a tok lymfy a stimulovat kožní neuroreceptory, čímž napomáhá regeneračním procesům. Další využití nachází při stabilizaci vazivového aparátu, jemné korekci postavení kloubů a navádění pohybu do fyziologičtějších vzorců bez omezení hybnosti.

Tejpy lze využít také k práci s fasciálním systémem, kdy podporují klouzavost a elasticitu tkání a harmonizují propojení svalových řetězců. Významnou roli hraje tejpování i při podpoře lymfatického systému, například při otocích, hematomech nebo pooperačních stavech. Samostatnou oblastí je práce s jizvami, kde tejpy napomáhají zlepšení pružnosti tkáně, jejího prokrvení a snižují tah jizvy do okolních struktur.

Ve veterinární praxi, konkrétně u psů, má tejpování svá specifika. Vzhledem k osrstění není možné všechny techniky využít plošně, přesto nachází tejpování své místo zejména ve formě ligamentózního, korekčního a stabilizačního tejpování. Aplikace svalového nebo jizevnatého tejpu je možná především u vyholených oblastí, například po operacích, a vždy se souhlasem majitele.

Tejpování je vždy chápáno jako doplněk komplexní terapie, nikoli jako samostatná léčebná metoda. Jeho aplikace vychází z individuálních potřeb zvířete, jeho aktuálního zdravotního stavu a je volena tak, aby tělo jemně podpořila, nikoli nahradila jeho vlastní regenerační schopnosti.